Wang Sien-č’
| Wang Sien-č’ | |
|---|---|
_and_Two_Wives_Among_Willows_and_Rocks_-_Walters_355.jpg) | |
| Narození | 344 Lin-i |
| Úmrtí | 386 (ve věku 41–42 let) nebo 388 (ve věku 43–44 let) |
| Povolání | malíř |
| Choť | S’-ma Tao-fu Tchao-jie[1] Tchao-ken[1] |
| Děti | Wang Šen-aj Wang Ťing-č' |
| Rodiče | Wang Si-č’[1] a Čch’ Süan |
| Rod | Wang clan of Langye |
| Příbuzní | Wang Meng-ťiang, Wang Ning-č’ a Wang Chuej-č’ (sourozenci) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Wang Sien-č’ (čínsky pchin-jinem Wáng Xiànzhī, znaky zjednodušené 王献之, tradiční 王獻之, 344–386), byl čínský kaligraf ťinského období. Od 7. století je společně se svým otcem Wang Si-č’em považován za jednoho z největších čínských kaligrafů, mistra zejména konceptního písma.
Jména
[editovat | editovat zdroj]Wang Sien-č’ používal zdvořilostní jméno C’-ťing (čínsky pchin-jinem Zǐjìng, znaky 子敬). Ve státních službách dosáhl hodnosti ředitele ling ústředního sekretariátu čung-šu šeng, proto byl v čínské literatuře tradičně nazýván „starší ředitel Wang“,[2] (či „kancléř Wang“)[3] Wang ta-ling (čínsky pchin-jinem Wáng dàlìng, znaky 王大令, doslova „velký ředitel Wang“).[2]
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]Wang Sien-č’ se narodil roku 344, jako sedmý syn slavného umělce a kaligrafa Wang Si-č’a.[3] Patřil k prominentnímu rodu Wangů (v první třetině 3. století reprezentovaném zejména bratranci Wang Tunem a Wang Taoem), který pocházel z Lin-iu v Šan-tungu,[2] ale jeho otec Wang Si-č’ žil převážně v Šao-singu a Wen-čou v Če-ťiangu.
Jako potomek elitního rodu zahájil roku 368 úřední kariéru, zprvu v regionálních úřadech, pak byl přeložen do císařské knihovny, kde se později stal zástupcem ředitele. Přední ťinský politik Sie An podporoval jeho kariéru[pozn. 1] a vybral si ho k sobě do ústředního sekretariátu čung-šu šeng. Poté Wang Sien-č’ nějakou dobu opět sloužil mimo metropoli (ve Fu-ťienu). Jeho úřední kariéra vyvrcholila roku 385 místem ředitele ústředního sekretariátu, čímž se stal jedním z nejvýše postavených politiků říše Ťin.[2] Dosáhl spříznění s císařským rodem. Jeho první manželkou byla jistá Čch’ Tao-mao (郗道茂, 320–361), podruhé se oženil se S’-ma Tao-fu (司馬道福), princeznou ze Sin-an (新安), dcerou císaře Ťien-wen-tiho (vládl 371–372). Jejich dcera Wang Šen-aj (王神愛) se stala manželkou císaře An-tiho (vládl 397–418).[2]
Proslavil se kaligrafií, nadání k níž projevil už v dětském věku. Je kaligrafem téměř tak slavným jako jeho otec.[2] Vysoce hodnocené je zejména jeho konceptní písmo, ve kterém prý jako první spojoval znaky při tzv. „psaním jedním tahem“.[5] Zprvu byl ceněný výše než Wang Si-č’, ale tchangský císař Tchaj-cung (vládl 626–649) obdivoval Wang Si-č’a nade všechny ostatní kaligrafy, Wang Sien-č’ proto od té doby ustoupil poněkud do pozadí[3] a převládl poněkud konzervativnější styl jeho otce.[5]
Dílo Wang Sien-č’a, spolu s dílem jeho otce Wang Si-č’a ovlivnilo většinu pozdějších čínských kaligrafů.[3] Jejich dílu byla věnována mimořádná pozornost, několik set jejich uchovaných dopisů a poznámek bylo po staletí kopírováno a opisováno. Zachovaly se však pouze kopie a opisy, všechny originály jsou ztraceny.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c Biografická databáze čínských historických postav.
- ↑ a b c d e f Ancient and Early Medieval Chinese Literature (vol. 2): A Reference Guide, Part Two. Příprava vydání David R. Knechtges, Taiping Chang. 1. vyd. Leiden: Brill, 2014. 680 s. ISBN 9004201645, ISBN 9789004201644. S. 1252. (anglicky) [Dále jen Knechtges].
- ↑ a b c d e ZÁDRAPA, Lukáš; PEJČOCHOVÁ, Michaela. Čínské písmo. Praha: Academia, 2009. 298 s. (Orient; sv. 5). ISBN 978-80-200-1755-0. S. 195. [Dále jen Zádrapa, Pejčochová].
- ↑ Knechtges, s. 1259.
- ↑ a b Zádrapa, Pejčochová, s. 201
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Wang Sien-č’ na Wikimedia Commons - China Online Museum. Wang Xianzhi [online]. China Online Museum [cit. 2014-11-05]. Biografie včetně ukázek Wang Sien-č’ovy kaligrafie. Dostupné online. (anglicky)
- The Palace Museum. Dongshan Pine Manuscript in Running Script [online]. Peking: The Palace Museum [cit. 2014-11-04]. Mi Fuova kopie fragmentu Wang Sien-č’ova dopisu. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-07. (anglicky)
